Josef Korejz - Blatinský – dokumentarista mizející lidové kultury
Na rok 2009 připadá významné výročí, sto let od narození Josef Korejze - Blatinského a dvacet let od jeho úmrtí. Krátce tedy připomeňme, kdo vlastně byl Josef Korejz – Blatinský.
Josef Korejz – Blatinský po studiích na gymnáziu zatoužil stát se malířem. Lákalo ho především krajinářství a první akvarely byly dle dochovaných zpráv poměrně zdařilé.
Přesto si však musel najít nějaké stálejší zaměstnání, a proto se vydal do Prahy, aby se věnoval učitelskému povolání. To však nenaplnilo jeho představy, vrátil se tedy zpět do své rodné Javornice a pokračoval dál v malování.
V roce 1946 se pod vlivem dojmů z prvního ročníku strážnického festivalu rozhodl věnovat svůj talent ve prospěch dokumentace mizející lidové kultury ve svém okolí. A tady začíná ta nejzajímavější část jeho života, neboť díky tomu vznikl obrovský fond dokumentačních kreseb, především lidových staveb, který obsahuje velmi cenné údaje o stavu a vývoji lidové kultury v 50. až 70. letech 20. století na Rychnovsku.
Jeho obrázky poměrně věrně zachycují sledovaný objekt, ale zároveň obsahují písemné údaje, jež Korejz zapsal na rub většiny kreseb. Své znalosti se snažil neustále rozšiřovat, o čemž svědčí jeho spolupráce s Národopisnou společností československou, pro kterou se stal nepostradatelným informátorem a shromažďoval pro ni cenné údaje týkající se projevů lidové kultury v rychnovském regionu.
Mnozí z vás si možná ještě vzpomenou na onu postavičku s plnovousem, v dlouhém obnošeném kabátě, s tužkou a skicákem v ruce, jak se tu a tam zastavila, aby zachytila na papír to, co zrovna považovala za hodné záznamu.
Josef Korejz – Blatinský byl bezpochyby svéráznou osobností, která nám tady ale po sobě zanechala úžasné dokumentační dědictví, jež mohou v budoucnu využít všichni, kteří se budou zabývat lidovou kulturou rychnovského regionu.
Kdo tohoto umělce osobně nepoznal, neuvěří, že v sobě soustředil vitalitu, optimismus a elán na tři životy.
Že měl citlivou duši, kterou velmi hluboce vnímal krásu tvarů a barev přírody a dokonalost lidového umění. Ty mu dovolovaly neúnavně tvořit a mít za sebou trvalé hodnoty. Jeho slovy: „Nežít nadarmo“.
